Výchozí myšlenky

Kapitola výchozí myšlenky má dvojí smysl. Za prvé, touto kapitolou vyjadřujeme přesvědčení, že komplexní, tj. hodnotová krize západní civilizace a moderního člověka má své kořeny mj. ve zcela obecných myšlenkových východiscích a z nich vyrůstajících obecných postojích ke skutečnosti jako takové, k druhým lidem a k přírodě. Kladení těchto obecných otázek není nějakým nadbytečným luxusem, nýbrž nezbytností.

Za druhé, v kapitole výchozí myšlenky se přiznáváme k vlastním myšlenkovým východiskům. Výchozí myšlenky však nejsou jakýmisi tezemi našeho sdružení, nýbrž otevřenými náměty k úvahám a diskusím, které se chceme naučit vést. Jejich formulaci proto nechápeme jako definitivní odpovědi, nýbrž jako vodítka na cestě dalšího tázání a hledání ve vzájemném dialogu.

Výchozí myšlenky projektu WebDialog (eds. V. Němec a L. Krbec)

Smyslem projektu WebDialog je hledat porozumění nám samým a světu kolem nás, objevovat hlubší smysl skutečnosti, a to zejména prostřednictvím kritického myšlení a také rozvíjením tvořivosti a imaginace či reflexí víry. Východiskem jsou následující myšlenky, které mají sloužit jako inspirace k dalším úvahám a k vzájemnému dialogu:

  1. Skutečnost není souhrnem věcí či daných objektivních faktů, ale předivem vztahů mezi (mnoha) subjekty či událostmi, které na sebe navzájem reagují. Každá událost je časová, má svou vlastní minulost, přítomnost a především otevřenou budoucnost…
  2. Lidé ani jiné živé bytosti nejsou předměty či věci, ale mají svou vnitřní, nepředmětnou stránku, která je základem jejich hodnoty a důstojnosti. Proto mají požívat respektu a úcty. Hodnota a nedotknutelnost lidských bytostí je vyjádřena v ideji lidských práv…
  3. Člověk je svobodný díky vztahu k budoucnosti, která je otevřená, avšak není prázdná, nýbrž vyplněná nepředmětnými výzvami, jež ho adresně oslovují. Pokud člověk svým jednáním na tyto výzvy odpovídá, stává se nejenom svobodným, ale i odpovědným, a uskutečňuje sám sebe…
  4. Posledním původcem nepředmětných výzev je ryzí nepředmětnost, která nemá vnějšku a je ryzím vnitřkem, je tím, co „má být“. Ryzí nepředmětnost může být též nazvána pravdou, neboť díky ní se vše – včetně nás samých – ukazuje v pravém světle…
  5. Hodnoty jsou tím, co motivuje a podle čeho se orientuje naše chtění a rozhodování vzhledem k budoucnosti. Nižší hodnoty vyrůstají z individuálních lidských potřeb, při jejichž naplňování užíváme skutečností kolem nás pro vlastní potěšení, prospěch či užitek. Tyto hodnoty nás samé uzavírají v našem vlastním vědomí a prožívání, ve světě „ono“…
  6. Lidská osoba a mezilidské vztahy se však mohou skutečně rozvíjet jen skrze respekt k vyšším hodnotám. Vztah k těmto hodnotám nás vyvádí z uzavřenosti našeho já a otevírá nás vůči druhým jakožto „ty“ či obecně vůči druhým subjektům jakožto „ne-předmětům“…
  7. Posledním zdrojem vyšších hodnot jsou nepředmětné výzvy, které k nám přicházejí od druhých bytostí a z budoucnosti. Jedině osobnost respektující tyto hodnoty může být skutečně zralá, jedině společnost založená na respektu k těmto hodnotám může být skutečně lidská…
  8. Respektováním nepředmětných skutečností usilujeme o obnovení jednoty vědomí moderního člověka a jeho schopnosti vnímat svůj život a svět jako celek, jenž není zbaven smyslu…
  9. Na základě těchto myšlenkových východisek směřujeme k celostnímu vědění, které se opírá o filosofickou reflexi a umožňuje integrovat východiska a poznatky jednotlivých vědních oborů do celkového porozumění lidskému životu a světu…
  10. Jsou však i jiné cesty, jak přistupovat k poznávání skutečnosti, jako jsou zejména víra a umělecká imaginace…
  11. Víru nechápeme jako náboženské přesvědčení, ale jako životní postoj či existenciální orientaci do ještě nenastalé přicházející budoucnosti, neboť víra není vírou „v něco“…
  12. Umělecká tvořivost a imaginace oživuje lidské vztahy a postoje ke skutečnosti. Svět bez fantazie je pustý a prázdný a skutečnost je nevyčerpatelně bohatá, jen dovedeme-li ji tak vnímat…