MUDr. Milena Černá

Milena ČernáLékařka, narozena 24. dubna 1942 v Praze. Od roku 1993 ředitelka Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.

O sobě

Vyrůstala jsem v okrajové části Prahy, na jižních svazích kopců hledících na Dívčí Hrady, na Smíchově, v ulici Pod Děvínem. Můj otec byl právník a pojistný matematik, maminka úřednice.  Začala jsem chodit do školy v Radlicích v roce 1948. Tak se stalo, že jsem odmalička na vlastní zkušenost a skrze svoji širší rodinu rozprostřenou v trojúhelníku Pošumaví, Českomoravská vysočina a Varnsdorfský výběžek prožila události jako byl Vítězný únor, kolektivizace, politické procesy padesátých let, zglajchšaltování kultury, socialistická výchova a vzdělání. Zvykla jsem si, že vědění je třeba „shánět“ po tajných koutech, neveřejných knihovnách spolehlivých známých a přátel. Jedním ze zdrojů poznání např. pro mne byly letáky shazované do českého pohraničí balóny Svobodné Evropy. O hodně později samizdat, bytové semináře, Střední Evropa. Zažila jsem kritiku kultu osobnosti, rok osmašedesátý, emigraci a návrat, normalizaci, perestrojku, Chartu 77, sametovou revoluci a jako přídavek k životu posledních dvacet let politických pokusů o demokracii.  Mimořádnou přízní osudu se mi poštěstilo již v mládí založit těsné přátelské vazby, které trvají. Přiklonila jsem se k paradigmatu občanské společnosti, profesně k sociální politice založené na uznání lidských práv pro všechny. To zahrnuje respekt ke každému člověku, úctu k životu, jak ji vyjádřil Albert Schweitzer.

Co se mi v životě povedlo:

-       být při vzniku desítek občanských sdružení, charit a diakonií na počátku 90. let minulého století a sledovat jejich vývoj v dalších letech

-       spolupracovat sedm let s Olgou Havlovou ve Výboru dobré vůle (www.vdv.cz)

-       spoluzaložit Spolek oborové konference nestátních neziskových organizací působících v sociálně a zdravotně sociální oblasti (SKOK), jehož jsem byla předsedkyní 10 let. (www.skok.biz)

-       vzápětí po vstupu ČR do EU v roce 2004 dosáhnout začlenění EAPN ČR do Evropské sítě proti chudobě (www.eapncr.org)

-       stát se národní ambasadorkou Evropského roku boje proti chudobě 2010.

O své tvorbě

O své tvorbě mohu říci nejspíš, že je roztříštěná. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem publikovala v oboru dermatovenerologie, což je moje medicínská specializace: 13 prací vyšlo tiskem, navíc v témž oboru jsem napsala na stovky popularizačních článků, recenzí a zdravotně výchovných sešitů. Přednášela jsem na 1. lékařské fakultě UK. V roce 1986 jsem byla vyzvána k odchodu z kliniky a z místa odborné asistentky, neboť jsem byla jako jediná „bezpartijní“ bez šance na složení kandidatury věd. Zabírala jsem místo jiným, u kterých byla záruka, že se jim přede dveřmi nebudou shromažďovat ztroskotanci z Charty 77, obvykle čerstvě po propuštění z kriminálu. To říkám bez hořkosti, neboť odchod z kliniky mi dal křídla, mohla jsem podepisovat, co se mi líbilo. Petice, s jejichž obsahem jsem souhlasila, a třeba i „Několik vět“.

Po roce 1989 se moje publikační činnost převlékla do šatu sociální politiky a po školeních v Německu na počátku devadesátých let se věnuji hlavně tématům sociálního začleňování, rovného vzdělávání, lidských práv, chudoby a gender politiky, a to v časopisech od Měsíčníku pro neziskový sektor až po Vesmír nebo Romano Gendalos. Uveřejnila jsem příspěvky ve sbornících o sociální ekonomice, o postavení žen ve společnosti, o sociálním začleňování, editovala rozličné sborníky, spisy a spisky o stáří, o přístupu k lidem se zdravotním postižením, o mainstreamingu sociálního začleňování, životní bilanci ve stáří, fenoménu „romipen“, sanaci rodin; léta píšu také úvodníky a zprávy do Bulletinu občanského sdružení SKOK, přispívám do tiskovin občanských sdružení aj.

Výbor dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové vedu od roku 1993. Zde edituji výroční zprávy a posílám do světa knihy určené odborné či laické veřejnosti. Z příležitostných publikací jmenuji „Deset dopisů Olze“, „Fyzioterapie u astmatiků“, „Černobílý život“, „Staří lidé okolo nás“ či vzpomínkovou publikaci „20 let Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové“. Od roku 2009 jsem v redakční radě nadačního čtvrtletníku „Dobré zprávy“.

Nezanedbatelnou část mé tvorby tvoří moje hobby. V roce 2006 mi Město Lázně Bělohrad vydalo publikaci „Lázně Bělohrad – vlastivědná čítanka“, která vyvolala polemiku s místními zavedenými autory, píšícími setrvale o třídním boji. Přiřazuji k tomu i články v Bělohradských listech na nejrůznější témata mezi lety 2000 a 2010, příležitostné sešity jako „Antonín Frič a naše doba“, „Svatý Václav v české poezii“, „Cyril a Metoděj“ pro tématické večery spolku Frič, katalogy k výstavám a další. V roce 2007 jsem vlastním nákladem vydala „Dějiny Vlastivědného kroužku aneb České reálie na přelomu tisíciletí“. Jejich první díl se objevil v „Transdisciplinárním gratulovníku Ivanovi M. Havlovi k 60. narozeninám“.

Z ostatní tvorby uvádím článek „Duchovní rozměr krajiny“, uveřejněný v roce 2005 v Křesťanské revui, který vznikl z podnětu Milana Balabána. Uměleckohistorické výpady se týkaly např. malířů Pavla Bedřicha Fahrenschona a Antonína Mühla.

Publikace, na kterých jsem se podílela

  • Analýza zákona o sociálních službách z pohledu uživatelů a poskytovatelů, Praha: SKOK o. s. 2006.
  • Sociální podniky – poznatky z Itálie, Praha: Nový Prostor 2007.
  • Mainstreaming sociálního začleňování, Praha: SKOK o. s. 2007.
  • Novou cestou k novému zákonu, Praha: SKOK o. s. 2008.
  • Ženy a česká společnost, Praha: Otevřená společnost o. p. s. 2010.
  • Udržet rodiny pohromadě, Praha: SKOK, o. s. 2010.
  • Keeping families together, Praha: SKOK, o. s. 2010
  • Národní akční plán sociálního začleňování, Praha: IQRS, o. s. 2010.