Prof. ThDr. Milan Balabán

Balabán 1Teolog a religionista, narozen 3. září 1929. Profesor Evangelické teologické fakulty UK.

O sobě

Narodil se v rodině evangelického duchovního (diakona) Antonína B., který působil mezi volyňskými Čechy, po r. 1938 jako správce Sociálních ústavů evangelické českobratrské církve, později jako diakon, vikář a farář v Uherském Hradišti a v Zábřehu na Moravě. Otcovy osudy a zkušenosti (ostrakizované postavení diakona, často drsné zacházení nadřízených církevních úřadů, sociální nouze) ovlivnily jeho cítění, myšlení i rozhodování. Po maturitě na gymnáziu v Zábřehu studoval (1948–52) na ETF v Praze. V l. 1952–74 byl vikářem, poté farářem v českobratrských sborech v Havířově, Strmilově (jižní Čechy), Semtěši u Čáslavi a v Praze-Radotíně. Vojenskou službu (1953–55) absolvoval v pomocných technických sborech (PTP). V r. 1969 studoval postgraduálně na Ekumenickém institutu v Chateau de Bossey (Švýcarsko). V l. 1974–90 – po zákazu duchovní služby – pracoval jako dělník, technický úředník apod. V té době se podílel na činnosti disentu (bytové semináře, samizdatové publikace); v l. 1987–93 spolupracoval s Local Examinations Syndicate for Religious Studies při organizování dálkového studia teologie českých studentů na univerzitě v Cambridge. Po návratu do duchovní činnosti získal na ETF v Praze v r. 1990 doktorát teologie (dizertace Ch-R–Š ve Starém zákoně. Psychologické a kultické aspekty kořene chrš). V r. 1991 se habilitoval z religionistiky na FF UK (Víra – nebo osud?) a v r. 1995 byl jmenován profesorem teologie ETF, kde také vede katedru religionistiky. Po r. 1990 se účastní domácích i zahraničních religionistických a teologických konferencí a seminářů, působí v redakčních radách KřR, Komunikace, Reflexe, Religia, je spolueditorem (s P. Filipim) řady Rosa na ratolestech (z odkazu evangelických kazatelů) pro nakladatelství Kalich a spolueditorem Oikúmené (s A. Havlíčkem). Vedle prací teologických a religionistických publikuje také nábožensky laděné básně. V náboženské poezii spatřuje nejen cosi zdobného, ale zvěstovatelsky, ne-li zjevovatelsky významného; soudí, že v některých částech bible poezie není jen jejich formální strukturou, ale nepostradatelným fenoménem s jazykem zvěstně nezastupitelným.

Svou vědeckou činností se snaží přispět především k věcnějšímu porozumění Starému zákonu, a to po stránce nejen filologické a metodologické, ale i historické a psychologické. Metodicky vychází zvláště z díla S. Daňka, s tím ovšem, že se některé jeho teze snaží „dovést dále“, nebo je organicky korigovat. (Daněk je platonik: platonismus je mu „předzjednanou“ předlohou, noetickou základnou, na níž chce rozvinout závažnou teologickou noetiku – někdy s úspěchem, někdy s kérygmaticko brzdným účinkem.) Svou kritiku jistého typu daňkovství (někteří jeho stoupenci ustrnuli na „ortodoxních“ kvazidaňkovských pozicích) vyjadřoval na stránkách KřR, Communia viatorum aj. Podobně kriticky sleduje i práce tzv. Amsterdamské školy a jí blízké tzv. Pražské školy. Jde především o otázky zjevení a dějin, historičnosti dějin Izraele, noetické pozice Písem svatých. Deurloova teze „text to smí říci“ (navazující na M. Bubera a jeho ideové druhy) se mu nezdá tak bezpečná, jak soudí její „gnostický“ autor: má-li text promluvit, musí být konfrontován s „netextem“. Velkou pozornost věnuje také interpretaci mýtu, vztahu mýtus – historie – zjevení (domnívá se, že v tomto ohledu zůstává ledacos nevyjasněno nejen u Daňka, ale také např. u M. Biče a J. Hellera). V pracích o magii usiluje zejména o pozitivní uchopení raně izraelské magie. Vychází z toho, že magie představuje svého druhu techniku (metodu) jednání člověka s božstvem, že však jen v daném kulticko-psychologickém kontextu ji lze hodnotit jako „bílou“ (nábožensky legitimní), nebo „černou“ (nábožensky nelegitimní, spočívající ve vpravdě pohanském pokusu vázat božstvo a nakonec je i ovládat). Apriorní jednoznačné hodnocení mýtu, magie a podobných fenoménů pokládá za mylné: rozhodující je víra, nikoli ovšem víra jako souhlas s učením (nebo něco podobného), nýbrž jako přístup naděje a očekávání příštích božích stvořitelských činů. V poslední době se intenzivně zaměřuje také na otázky člověk – příroda, které jsou v bibli dost zanedbány, protože je za biblických časů nebylo třeba tematizovat („voda byla čistá“). Pokouší se (ve spolupráci s odborníky z dalších oborů) obnovit a nově interpretovat schweitzerovský respekt vůči všemu živému.

O své tvorbě

Z díla

  • O nesubstanční teismus. Diskuse s E. Bondym, SI 1985.
  • Svoboda a exodus ve Starém zákoně, SI 1986.
  • Víra – nebo osud? 1993.
  • Hebrejské myšlení, 1993.
  • Bojovníci a trpitelé, 1994.
  • Hebrejské člověkosloví, 1996.
  • Tázání po budoucím (s V. Tydlitátovou), 1997.
  • Ohlasy Starého zákona v české literatuře 19. a 20. století (s O. Nytrovou), 1997.

Sborníky

  • Bůh jako výzva a příslib, Sb. k šedesátým narozeninám L. Hejdánka, 1967.
  • Moc a síla mlčení, Brána i klíč. Sb. k šedesátinám M. Biče, 1971.
  • Místo Egona Bondyho v dějinách metafyziky, Sb. E. Bondymu k šedesátinám, ed. M. Machovec ad., 1990.
  • Erotická moudrost bible, Modrá knížka. Sb. k šedesátinám Jiřího Němce a padesátinám Sváti Karáska, 1992.
  • Posvátno a Hospodinova svatost, O posvátnu, 1993.
  • Die Bibel und die Religionswissenschaft. Magie und Verkündigung, The Bible in Cultural Context, 1994.
  • Kralický komentář k Písni písní, Česká bible v dějinách evropské kultury, 1994.
  • Judaismus (s M. Lyčkou), Judaismus – křesťanství – islám, ed. H. Pavlincová, 1994.
  • Das europäische Christentum: Eine Landschaft von Kirchen und Konfessionen, 6. Leuther-heider Forum, Paul-Kleinewefers-Stiftung, Krefeld 1994.
  • Heimat und Heimatlosigkeit im Alten Testament, Landgabe. Festschrift für Jan Heller, 1995.
  • Kritika apersonálního pojetí Boha u Bondyho, Bondyho pojetí mýtu, E. Bondy, Filosofické eseje 4, 1995.
  • Kohelet. Člověk v zrcadle židovské skepse, Touha po věčnosti v srdci člověka? Tvář postmoderny, Evangelium v postmoderním světě, 1996.
  • Glaube und allgemeine Religiosität in der postkommunistischen Gesellschaft der Tschechischen Republik, Rostocker Forum I, Rostock 1997.
  • Slovo a dialog, Sb. k sedmdesátinám J. S. Trojana a L. Hejdánka, 1997.

Články

  • K otázce mýtu v bibli, KřR 1955.
  • Bezbranný či vzpurný? Opožděný příspěvek k šedesátinám J. B. Součka, KřR 1962.
  • Proto-Nahum und die Geschichtsphilosophie, Communio viatorum (CV) 1962.
  • Co s Písní písní, Teologická příloha KřR (TP KřR)1962.
  • Zjevení a přirozené myšlení (Kohelet), TP KřR 1963.
  • Kosmische Dimension des Wunders in Gibeon, CV 1969.
  • Tsjechische Vragen. Über die sog. Pragerschule, Debharim (Kampen) 1986.
  • Sestry v černém a bílém, Rozmluvy 1987.
  • Ježíš – muž Boží víry, Souvislosti 1990.
  • Nepředmětný Bůh, Hebrejské pojetí víry, Reflexe 1990.
  • Ester – výchova k odpovědnosti, KřR 1991.
  • Co kalilo biblickému křesťanovi vztah k přírodě? Zvěstovatelská služba přírody, Křesťan na prahu 21. století, KřR 1992.
  • Job – Prometheus víry, KřR 1993.
  • Eskapismus – útěky před pravdou, Reflexe 1993.
  • Kontury hebrejského myšlení, Religio 1993.
  • Kam s mýtem, Mare, Jákobův zápas u nočního brodu, Reflexe 1994.
  • Jerusalém – nebo Atheny? Reflexe 1995.
  • Magie a Starý zákon, Religio 1995.
  • O smysl lidské oběti, KřR 1995.
  • Nelpění. Pokus stanovit jednu z možných společných základen židovství, křesťanství a buddhismu, Teologická reflexe 1996.
  • Víra (u) Václava Havla, Reflexe 1997.
  • Žena ve Starém zákoně, Religio 1997.

Překlady

  • Účast na českém ekumenickém překladu Bible (Starý zákon), 14 sv., vyd. od r. 1968.
  • Poeticko-hymnologický překlad některých žalmů pro Evangelický zpěvník, Lahr-Baden 1979.

Edice

  • Logos a svět. Sb. k sedmdesátinám L. Hejdánka a J. S. Trojana, 1997.
  • Une Épreuve du désert (interview), France Catholique 1994.
  • O. Nytrová: S teologem M. B. o osudu, zlu a dobru, Respekt 1994.
  • Bůh nebydlí v nedostupných výšinách. Rozhovor Josefa Mlejnka s M. B., LtN 1997, č. 17.